V pravěku se lidé odívali do kožešin, aby jim bylo teplo. Neměli zatím potřebu kožešiny upravovat tak, aby jim to „slušelo“.  Postupně ovšem docházelo k zásadním vizuálním změnám. Morava může být právem pyšná, že na jejím území se našly nejstarší stopy tkaných látek ve formě otisků v hlíně starých dvacet šest tisíc let. Vývoj odívání byl u každého národa jiný, ale nakonec díky postupné migraci obyvatel se oděvy postupně sjednotily. Dnes i málokdo dokáže představit, že by například muži nosili dlouhé sukně s rozparkem.

Řecký oděv byl velmi jednoduchý. V podstatě jen kusy vlny nebo plátna zřasené kolem těla a vytvářející tuniku, šaty nebo plášť. Mladí řečtí muži obvykle nosili přes tuniku krátký pláštík zvaný chlamys. Byl na jedné straně sešitý a přichycený na rameni. Ženy nosily šaty zvané chiton, zhotovené z obdélníku látky, a delší plášť himation.

Římský oděv se podobal tomu řeckému. Muži a ženy nosili tuniky nazývané stola (u žen) nebo tunika (u mužů). Obyvatelé Říma si na tuniky občas navlékali pečlivě zřasený oděv nazývaný tóga. Naopak obyčejní římští občané nosili režné bílé tógy ozdobené barevnými lemy, kterými vyjadřovali své postavení ve společnosti.

Egypťané naproti tomu nosili oděv zhotovený hlavně z bílého plátna. Muži nejprve nosili krátký kilt (skládaná sukně), později suknice dlouhé, po celé délce rozstřižené. Egyptské ženy zpočátku nosily pouzdrové šaty. Po roce 1500 před n. l. nosili muži i ženy obyčejný volný oděv. Na nohou nosili sandály nebo boty z papyru či kůže. Řecký dramatik Aischylos prý dokonce vynalezl vysokou obuv s osmicentimetrovými podpatky

Keltové nosili teplý oděv zhotovený hlavně z barevné vlny a kůže. Ženy nosily tlusté šaty a na hlavách šály. Muži nosili dlouhé tuniky

Velmi nezvyklý oděv nosily minojské ženy (na ostrově Kréta) před více než třemi tisíci lety. Stahovaly si pas a odkrývaly ňadra.