Již odedávna je jasné, že hry jsou především doménou dětí. Jistě, i dospělí si hrají rádi, to je bez debat, avšak nelze popřít, že naprostá většina her, ať už jakýchkoliv, které se běžně prodávají, je cílena právě na děti. Koneckonců, právě ony tvoří nejvděčnější skupinu zákazníků, byť se to nemusí zdát. Avšak fakt, že daná hra je pro děti výrobcem určena, ještě neznamená, že je právě pro našeho potomka vhodná. Je tedy vždy dobré se nejprve přesvědčit, že pro něj bude to pravé. V první řadě musíme vzít samozřejmě v úvahu jeho zájmy. Kluk, který například nerad sportuje a je spíše introvert, asi nebude tolik nadšený z nového kopacího míče. Zato jej může potěšit třeba nová stavebnice, či set na pokusy. A platí to samozřejmě i obráceně. Vždy je tedy nutné své dítě velmi dobře znát.

Dále je potřeba vzít v úvahu také věkovou skupinu. Některé hry jsou složitější, než jiné, a předpokládají různou úroveň základních znalostí a dovedností od svých hráčů. Naštěstí většina her má na svých obalech jasně napsán doporučený věk, takže to je něco, čím se při výběru můžeme řídit. Ovšem ani to není vše, zejména u společenských deskových her.

Mnohé z nich mají totiž velmi složitá pravidla, která se těžko chápou i dospělému, natož dítěti. Lepší je tedy zvolit ty jednodušší, kde nebudete muset strávit značnou část hrací doby hledáním v pravidlech. V neposlední řadě je to i hrací doba. Pamatujme, že děti se dovedou soustředit na jednu věc mnohem kratší dobu, než dospělý. Velmi dlouhé hry typu Monopoly, byť jsou i tyto představovány jako něco pro děti, tedy s největší pravděpodobností nebudou nejvhodnější. Dále je tu samozřejmě otázka, zvláště u videoher, zda není ona hra příliš násilná. I zde se naštěstí můžeme řídit označením na obalu. Tak si můžeme být jisti, že kupujeme skutečně takovou, která bude bavit všechny zúčastněné.